Vzdálený přístup na počítač s naskenovanými zprávami od pacientů se do ordinace nedostal přes prolomené šifrování, ale přes telefonát vydávající se za bankovního pracovníka.

Bezpečnostní expert Petr Kajzar na blogu serveru Root.cz popsal konkrétní příhodu z ambulance, kde dříve krátce vypomáhal v IT. Zdravotní sestra si všimla, že se kurzor myši na obrazovce pohybuje sám, a přivolala pomoc s tím, že jde o hardwarovou závadu. Ve skutečnosti na počítači běžel neznámý program pro vzdálenou správu, jehož kurzor se v tu chvíli pokoušel otevřít složku s naskenovanými zprávami od pacientů na ploše. Útočník nakonec nestihl žádná data odeslat – zásah v podobě okamžitého odpojení od sítě, ukončení procesu a kontroly logů proběhl dřív, než se to stalo. Cestou k instalaci programu pro vzdálenou správu přitom nebyl žádný sofistikovaný průnik do sítě, ale takzvaný vishing: pár minut předtím sestře volal „pán z banky" s fiktivním problémem s úvěrem a pod časovým tlakem ji přiměl aplikaci stáhnout a spustit.

Podle dat, na která autor odkazuje, stojí sociální inženýrství – tedy phishing, vishing a různé formy manipulace – za 80 až 90 procenty úspěšných kybernetických útoků ve zdravotnictví. Útočníci se v naprosté většině případů nesnaží prolomit šifrování databází nebo hledat technické chyby v centrálních registrech, ale zkoušejí, zda někdo v provozu plné čekárny a neustále zvonících telefonů neuvěří přesvědčivému hlasu v telefonu nebo textu v e-mailu. Centrální architektura českého eHealth přitom podle autora disponuje solidním zabezpečením – silnou autentizací a autorizací, bezvýznamovými identifikátory pacientů i důsledným auditem přístupů. Jenže zdravotníci nejsou kyberbezpečnostní experti a pod tlakem plné ordinace je lidské selhání otázkou chvilky, takže se ochrana pacientských dat v praxi odvíjí i od úrovně zabezpečení jednotlivých ambulancí, které k centrálním systémům přistupují.